Půjčit si brusle na Ladronce, zajít do IMAXu na Alenku, na večeři do prvotřídní pizzerie a domů se nechat odvézt taxíkem…
Půjčit si brusle na Ladronce, zajít do IMAXu na Alenku, na večeři do prvotřídní pizzerie a domů se nechat odvézt taxíkem – to vše by studenti teoreticky měli dokázat bez jediné koruny v kapse i na bankovním účtě. Umožnit jim to měla nová verze studentského průkazu – takzvaný OPENISIC. Idylka má ale jeden háček: karty už měly fungovat od loňského září.
Projekt vylepšených studentských karet byl páteří volebního programu docenta Jana Zednáře v prorektorských volbách v roce 2006. Multifunkční ISIC ho nakonec vynesl na prestižní post prorektora pro studijní záležitosti. Stal se zároveň i šéfem realizačního týmu, který měl nový systém studentských průkazů uvést do života. Ještě dva dny před svou inaugurací v tom neviděl problém.
„Projekt OPENISIC je přirozeným důsledkem naší dlouhodobé péče o studenty. Po zrušení 'papírového' zápisu ke zkouškám na osmi fakultách jsou rozšířené karty studenta logickým krokem,“ řekl naší reportérce v listopadu 2006.
Zatím si žijí jen senátoři
Z téhož období existuje dokonce prototyp. Sytě červená kartička s integrovaným čipem má velikost občanského průkazu. Lze s ní nejen platit ve sportovních a kulturních zařízeních, v restauracích a všech dopravních prostředcích, ale slouží také jako příruční fotoaparát, flash karta a přehrávač hudby. Umožňuje neustálý přístup k internetu, podporuje služby jako Gmail, Facebook, Twitter nebo Skype.
Unikátní technologie snímá biometrické údaje jejího držitele a na jejich základě optimalizuje informační servis a další funkce kartičky. Pokud je její majitelkou například studentka kulturologie, odebírá OPENISIC programy divadel a kin. Má -li průkaz v držení naopak sportovně založený ekonom, informuje karta v pravidelných intervalech o výsledcích fotbalových utkání. Co s tím?
V současné době má ale jediný model rozšířeného ISICu k užívání hromadně studentská komora Akademického senátu UK. Za uplynulé čyři roky se nevyrobil ani jediný duplikát. Ročně přitom na údržbu a chod projektu OPENISIC padne téměř 90% Studentského fondu UK. Zbývajících 10% téhož fondu pak připadne na odměny členům realizačního týmu.
Od modré k červené to ještě potrvá
„Zatím stále pracujeme v komplexně testovacím režimu,“ hájí se prorektor Zednář. „Ukazuje se, že samotné propojení různých funkcí může být problematické a náklady na výrobu i údržbu jedné karty stoupají. Proto veřejně distribuujeme jen základní, modrozelenou minimalistickou verzi.“
Ta umožňuje zatím jen vypůjčovat publikace z knihoven Univerzity Karlovy, kopírovat na univerzitních kopírkách a platit v menzách – navíc má tu nevýhodu, že ji majitel musí dobíjet vlastními penězi. Rozšířená verze přitom počítala s tím, že by na ekonomické prostředky převáděla studentem získané kredity. Jeden kredit měl odpovídat zhruba 2000 Kč. Co s tím?
Podle slov profesora (habilitoval se krátce po svém zvlení prorektorem, pozn.red.) Zednáře není možné plošné zavedení červených kartiček uspěchat. „Implementovat takto masivní projekt vyžaduje čas a péči,“ vysvětluje. Z tohoto důvodu také požádal Akademický senát UK o prodloužení svého mandátu na další čtyři roky. Ten jeho žádost na dubnovém zasedání schválil.
„Neshledali jsme žádné překážky ve věci stervání pana prorektora ve funkci, respektive v jeho znovuzvolení,“ komentoval situaci místopředseda senátu Josef Šlejška. „Domníváme se, že v realizaci projektu OPENISIC postupuje maximálně zodpovědně a tak rychle, jak je to jen možné.“ Za prorektora se prý postavili zejména studentští senátoři. „Studentská komora vyslovila důrazný souhlas s jeho setrváním ve funkci,“ říká Šlejška.
Co je na tom pravdy? Mají senátoři volňásky na Majáles? A co na to Karel z Karlovky?
Vol Hedu I., nestůj po kolena v hnoji!